Hlavní cíle hnutí

- Cílem hnutí je definování Nových lidských práv na základě racionální a altruistické platformy zakládající se na standardních hodnotách rozšířených o nové aspekty, jež jsou poplatné historickému vývoji a potřebám společnosti i jednotlivce, odrážejícího se v sofistikovaném státoprávním zřízení jako emanace zdravého rozumu, mravně-morálních hodnot, humanismu a sociálního státu, jež by odpovídalo evolučně-civilizačnímu vývoji v 21. století.

- Tento nový státoprávní systém je založen na panlogistických principech „Racionálně-sociální aristokracie“tj, na logické podstatě veškerenstva, základech všeobecnosti a vládě rozumu. Pojmem aristokracie zde rozumějme původní platónsko-aristotelovský význam tohoto slova (z řec. aristos, nejlepší a kratos, vláda) označujíce vládu těch "nejlepších", nejstatečnějších nebo nejmoudřejších - převedeno do dnešního lexikálního obsahu slova – vláda fundovaných, racionálně uvažujících lidí preferující zdravý selský rozum před doktrinálně-axiomatickými principy současné oligarchie a vládu sanhedrinu spravedlivých s přirozeným citem pro spravedlnost namísto justičně-byrokratického státního aparátu lpícího na suché liteře zákona, naprosto ignorujíc jeho ducha.

- Tento systém musí zaručit základní lidské právo na spravedlnost, spravedlivý soudní proces a obhajobu. Je nutno právní systém defragmentovat takovým způsobem, aby měl jakýkoli i ten nejprostší občan společnosti možnost obhajoby před zákonem a to bez nutnosti zastoupení advokátem. Musí být zaručena svobodná obhajoba práva na spravedlnost před jakýmkoli soudem pouze jazykem obecným bez nutnosti užití právní dikce, tudíž bez nutnosti užití právního zástupce.

Při tom by měly být všechny zákony a právní předpisy systému jaksi hierarchicky či hyponymicky podřízeny "Třem základním sofispolickým zákonům":

1) soudce nesmí skrze výklad litery zákona či skrze nedostatky právního předpisu diskriminovat jedince nebo organizaci či se na nich dopustit bezpráví nebo svou nečinností při zjevném zneužití výkladu litery zákona či zjištění zjevných nedostatků právního předpisu nesmí diskriminovat jedince nebo organizaci či se na nich dopustit bezpráví

2) soudce musí dbát litery zákona, kromě případů kdy je litera zákona či její výklad v rozporu s duchem zákona výkonu spravedlnosti čí prvním zákonem, pak je povinen rozhodnout dle svého nejlepšího vědomí a svědomí v duchu zákona výkonu spravedlnosti

3) soudce nesmí dbát litery zákona v případech, že je porušeno splnění podmínky racionality výkladu litery zákona či právního předpisu samotného, vzhledem k naplnění ducha zákona výkonu spravedlnosti či je-li v rozporu s prvním nebo druhým zákonem, pak je povinen rozhodnout dle svého nejlepšího vědomí a svědomí v duchu zákona výkonu spravedlnosti

- takže všechny ostatní zákony musí být pouze jakýmisi hyponymy výše uvedených zákonů.

Musí být tedy odstraněna právní džungle, která prakticky znemožňuje dostupnost a vymahatelnost práva a umožňuje kriminálním živlům parazitování na současném neudržitelném stavu. Kupčení s právem skrze všudypřítomnou korupční atmosféru umožňuje uzurpovat základní lidská práva, včetně práva na spravedlnost a spravedlivý proces, do rukou justičních mafií, které skrze své korupční praktiky, prodávají tato práva reprezentantům transmutované bývalé nomenklatury či představitelům novodobých korporátních, finančních i jakýchkoli jiných oligarchních struktur majících svou byrokratickou základnu ve fašizujícím postkomunistickém mocensko-politickém aparátu.

- Tento systém musí prosazovat základní lidské právo na svobodné šíření přijaté informace a striktní ochranu soukromí občana jako odraz změněné reality informační společnosti 21. století. K dosažení tohoto cíle je nutná revize kopírovacího monopolu tak, aby se nemohl stát záminkou pro útoky na svobodu Internetu.

- Všechny podniky operující se zdroji národního bohatství musí být transformovány na kvazineziskové organizace to znamená, že všechny firmy zabývající se energetikou, výrobou tepla, dobýváním nerostných surovin, lesního hospodářství, infrastrukturou a využívajících pronájmu státního monopolu tj. firmy požívajících přístupu k těmto jedinečným zdrojům a výsadám nutného státního monopolu z titulu celonárodního zájmu budou zdaněny ve prospěch státu. Příjmy s těchto daní budou reinvestovány zpět do rozvoje infrastruktury, institucí zajišťujících fungování základních funkcí státu včetně ochrany základních lidských práv zahrnujíce i financování „nepodmíněného základního příjmu“ obyvatelstva.

- Musí být zaručeno občanské právo na „nepodmíněný základní příjem“, tj. jakousi „teritoriální dividendu“ přiznanou každému občanovi na základě rovného vlastnictví národního teritoria spojeného s nerostným bohatstvím, energetickými zdroji, využíváním elektromagnetického či jakéhokoli jiného přenosu informací, infrastruktury a privilegií vycházejících z titulu státního monopolu. Nepodmíněný základní příjem je částečně hotovostní a částečně naturální dávka umožňující větší možnosti rekvalifikace, zajištění základního práva na potravu, informace, telekomunikační služby a zajištění úhrady nákladů na bydlení a energetickou spotřebu, zajištující elementární atributy důstojné lidské existence. Cílem je, aby tento nepodmíněný základní příjem dosahoval alespoň výše životního minima, v ideálním případě vyšší. Výchozím bodem pro zavedení této dávky by měla být forma „záporné daně z příjmu“.

- „Musí být zaručeno postavení námezdní práce, jako masového prostředku vykořisťování, mimo zákon a nahrazení této instituce obchodním partnerstvím zaručujícím spravedlivý podíl na zisku – „kapitálovou dividendu“ v rámci "Ekonomické demokracie".

- Je třeba provést radikální změny monetárního systému včetně zrušení irelevantních finančních institucí a oddlužení obyvatelstva i všech subjektů jež byli nynějším monetárním systémem zneužiti!

- Je třeba provést revoluční („Nester's medical revolution“), radikální systémové změny, které do základu demontují stávající medicínsko-farmaceutický komplex (sehrávající velmi dravě aktivní funkci, jako jednoho z hlavních hnacích kol v obludném soukolí dnešní oligarchní neootrokářské společnosti) a nahradí ho od základny konstruovaným sofistikovaným systémem komplexní medicíny – vycházejícího z aktivní preventivně-informační interakce mezi lékařem a pacientem, tj. cestou která ukazuje potenciálnímu pacientovi kudy jít, aby se nedostal do stavu nemocného a pokud se v tomto stavu již nachází, aby věděl kudy vede cesta k uzdravení a nikoli, aby byl uvězněn v "nekonečné kruhové pasti" nikdy nekončícího léčení uměle vyráběných objektivních zdravotních potíží.

Výchozí determinantou těchto velkých reformních aktivit je v našem případě kultivace celého systému zdravotnictví změnou vzdělávání na lékařských fakultách, ale i paralelně na všech nižších stupních odborného zdravotního i obecného školství, které nutně musí vést ke změně náhledu na základní hierarchii hodnot a pohledu na vlastní život a zdraví, jako altruistický odraz svých vlastních bytostných aktivit na celém horizontu společnosti. (Pokud se člověk chová neuctivě k vlastnímu tělesnému i duševnímu zdraví – jak se asi potom bude chovat k ostatním?)

- Vysoké politické a hospodářské funkce musí být funkcemi čestnými, to znamená bez nároků na jakékoli nadstandardní odměny, kromě příspěvků nutných k reprezentativnímu a bezproblémovému technickému výkonu těchto funkcí. Jakékoli jiné ohodnocení spočívá pouze v dobrovolných regulovaných sponzorských darech jednotlivým funkcionářům (např. maximálně 10,-Kč/měsíc od soukromých osob a 1000,-Kč/měsíc od právnických osob).

- Byznys založený na finančních či jakýchkoli jiných spekulacích vedoucích k osobnímu obohacení na úkor jiných je nutno postavit mimo zákon.

- V trestním právu nutno definovat trestné činy „hyenismu“ a „lichvy“, jako jedny z nejtěžších zločinů. Dále je třeba nově determinovat pojem „trestu smrti“, ale pouze jako symbolické vyhlášení aktu doživotního odnětí veškerých lidských práv včetně ztráty lidské důstojnosti! Tato exekuce by byla uplatněna pouze u nepochybně prokázaných úmyslných a zvláště bestiálních násilných trestných činů.

- V oblasti investiční politiky musí být zákonnou normou, prosazen zákaz patologické fylargyriální (neboli chamtivostní) akumulace kapitálu a naopak musí být zaručen neustálý koloběh kumulovaného (potenciálně volného - „redundantního“) kapitálu formou jeho aktivního reinvestování.

- Míra společenské užitečnosti každého jednotlivce, soukromých či právnických osob je pak explicitně prezentována (a posléze také verifikována) jakýmsi „utilitárně-reminiscenčním vypořádáním", tj. co by alternativa daňových přiznání jako hodnocení jejich veškerých dosavadních aktivit, na jehož základě bude určováno daňové zatížení či úlevy konkrétních subjektů pro dané zdaňovací období.

- V oblasti veřejné zprávy je nutno zavést "Participativní rozpočtování" v co možná nejširšíí jak horizontální, tak vertikální rovině.

- Kultura a umění musí být podporována a financována prostřednictvím „incentivů" ve vztahu k reinvestování redundantního kapitálu, čili prostřednictvím hmotných i nehmotných stimulačních pobídek, daňových úlev a zvýhodnění, které vyvolávají a posilují motivaci prosperujících ekonomicko-hospodářských subjektů k novým a novým investicím do kulturně-umělecké sféry.

Pojem podpory kulturní a umělecké tvorby musí být chápán jako koherentní axiologicko-holistický proces (pokládající celonárodní kulturní dědictví jako celek za něco hodnotově vyššího, než prostý souhrn více či méně kultivovaných jedinců vytvářejících pouze hmotné statky - pojetí celostnosti zde nabývá nových hodnotových kvalit, jako vyššího civilizačního vývojového stupně), který nesmí být omezován pragmatismem konzumní společnosti, tj. spojitý systém podpory vzniku kulturně-uměleckých hodnot na všech úrovních, neboť kulturní vyspělost každého jednotlivce vytváří celkové kulturně-civilizační děditství každého národa a naposled je to vždy jediné torzo, které přetrvá věky i po možném zániku dané civilizace – nelze proto stavět hospodářsko-ekonomický profit společnosti nad jeho kulturní dědictví, neboť právě ono je jediným určujícím a historicky přeživšíschopným atributem. Lapidárně řečeno musíme se rozhodnout mezi rčením „co Čech to muzikant“, nebo, „co Čech to zloděj“!

- Zaměstnanci ve státní sféře, jako vojsko, policisté, hasiči, záchranáři, lékaři, zdravotníci či pedagogičtí pracovníci na všech stupních, musí fungovat ve zvláštním privilegovaném režimu, jenž by působil motivačně a především antifluktuačně (myšleno mezioborově). Tyto skupiny musí mít zaručeno zákonné právo na dotované státní bydlení relevantní úrovně, jež po adekvátně odsloužených letech přejde do jejich osobního vlastnictví a dále musí mít zákonné právo na dotovaný nákup základních potravin a příspěvky na dopravu.

Tyto výše jmenované skupiny zajišťující zbytku národa bezpečnost, zdravotní péči a vzdělání a jejichž charakter práce můžeme povětšinou označit jako „poslání“, na nichž přímo závisí prosperita a mravní vyspělost národa jako celku nesmějí být flustrovány elementárními starostmi o vlastní přežití. (Opět velmi jednoduše řečeno, těžko můžeme chtít po policistovi, který musí kvůli živobytí, po službě po večerech prodávat drogy mladistvým, aby měl pozitivní vztah k věcem dodržování zákona, pořádku, o mravnosti a pomoci spoluobčanům ani nemluvě!)

- Je třeba, aby především v agrární oblasti a zásobování byl vytvořen systém „agregátní autarkie", tj. státní politiku zaměřenou na vytvoření uzavřeného hospodářského systému, jenž by v případě jakýchkoli vnějších, tedy zahraničních hospodářsko-ekonomických otřesů či fluktuací zajistil co nejmenší míru závislosti na ekonomice okolních i jakýchkoli jiných cizích zemí a to v měřítku větším než odpovídá stávajícím možnostem. Toto opatření je velmi důležitou pojistkou v případě velkých regionálních katastrof ve světě, co by prevence náhlé destability, hrozby nepokojů, rabování čí gerilové války v tuzemsku, jako důsledků hromadného totálního kolapsu v zásobování, jež by mohly vyvstat po zmíněných katastrofických událostech v zemích našich importních zahraničních partnerů.