New World Order


"Participativní rozpočtování" jako inovativní nástroj moderní veřejné zprávy

 

 Co je to participativní rozpočet?

 

Participativní rozpočet (dále PR) je procesem přímé, dobrovolné a univerzální demokracie, v rámci kterého mohou obyvatelé určitého místa (sousedství, čtvrti, obce, města) či členové komunity (veřejné/neveřejné instituce apod.) diskutovat a rozhodovat o využití části rozpočtu resp. o jeho výdajové nebo příjmové stránce. Česky bychom tedy tento proces mohli nazvat účastnickým rozpočtem. Jde o nástroj zapojení veřejnosti do procesu rozhodování skrze formulování prioritních oblastí rozpočtu, tvorbu konkrétních projektů, jejich výběr, volbu a následný monitoring. PR může sloužit, mimo jiné, jako vhodné doplnění systému demokracie zastupitelské. PR je strukturovaným procesem a je založen na několika základních principech:

- na rozvoji kultury demokracie a aktivního občanství;
- na vytvoření vztahu a posílení důvěry mezi zástupci/zastupiteli a členy komunity;
- na přesměrování finančních prostředků v souladu s veřejným míněním a ve prospěch sociálně slabších skupin obyvatel.

PR je kontinuálním procesem, který zjednodušeně znázorňuje následující schéma:


 

PR lze schematicky rozdělit do celkem pěti základních fází, v jejichž rámci je nutné hledat odpovědi na rozdílné typy otázek. Níže uvedené schéma vychází z PR zaměřeného na formulování projektových návrhů komunitou. Jsou jimi:

1. příprava procesu – během ní je zásadní získat politickou podporu v rámci zaštiťující instituce apod. (v případě obce může být vyjádřena např. přijetím základního dokumentu na úrovni zastupitelstva obce, v němž jsou definovány hlavní charakteristiky procesu a pravidla (např. v rámci PR Lisabonu političtí představitelé přijali tzv. chartu participativního rozpočtu)); dále je nutné rozpracovat základní podobu procesu (nastínit řešení otázek cyklu procesu - kdy, kde, co, jak a kdo?); případně vybrat skupinu lidí, kteří se v dalších fázích věnují koordinaci procesu; koncept musí být prezentován široké veřejnosti a vyřešena by měla být otázka způsobu zapojení jednotlivých částí populace např. minorit (seniorů, juniorů, žen, etnických a kulturních minorit apod.), zásadní je vytvořit takové prostředí, která umožní všem potenciálním účastníkům podílet se na procesu rovnou měrou;

2. veřejná diskuse nad návrhy projektů a jejich rámcová tvorba – v této fázi je nutné vytvořit veřejný prostor určený k diskusi a tvorbě návrhů; možné je využití např. internetu jako nástroje účasti, nicméně by se celý proces formulace návrhů neměl odehrávat pouze ve virtuálním prostředí, které nezaručuje diskusi a vyjednávání mezi účastníky, v případě lokalizace procesu pouze na internet hrozí ztráta veřejného rozměru celého procesu;

3. technická analýza – během ní dochází k odborné analýze návrhů veřejnosti, jinými slovy je posouzena přijatelnost projektů z hlediska základních kritérií stanovených na začátku procesu (např. z hlediska celkových nákladů, doby fyzické realizace projektu), dále soulad projektu s kompetencemi a s legislativními normami, které realizaci projektu podmiňují, je rozpracován finanční a časový plán navrženůch projektů; příkladem vhodné praxe může být PR New Yorku, kde jsou za tuto část, za odborné asistence odborníků municipality, zodpovědní na veřejných projednáních volení zástupci komunity (obdobně je tomu také například v Porto Alegre);

4. volba navržených projektů – volba komunity mezi navrženými a v rámci technické analýzy dopracovanými projekty;

5. implementace – fyzická realizace vybraných návrhů (ta např. v případě obcí následuje po odsouhlasení navržených projektů volenými zástupci).

 

Proč participativní rozpočet?

 

Participativní rozpočet je formou přímé demokracie a v obecné rovině proto představuje prohloubení a částečnou institucionální změnu stávajícího systému zastupitelské demokracie. V tomto kontextu je vhodné připomenout různorodost aplikovaných forem (viz sekce PR u nás a v zahraničí).

PR slouží k naplnění mnoha dílčích cílů. Před tím, než dojde k formulaci samotného procesu je vhodné zformulovat otázky, které je nutné v daném prostředí řešit a zvážit, zda vynaložené zdroje na zavedení celého procesu odpovídají potenciálním přínosům. V tomto smyslu pak nelze jednoduše určit, zda byste se zrovna Vy ve Vaší obci, městě, organizaci apod. měli participativní rozpočet pokusit zavést. Celkový výčet problémů, jenž lze prostřednictvím implementace PR řešit, proto není důležité. Níže uvádíme několik možných příkladů využití:

– boji proti chudobě;

– budování důvěry mezi veřejnosti a volenými zástupci;

– vytvoření prostředí pro sociální dialog v rámci komunity;

– sociálním začlenění vyloučených skupin (např. v rámci obce, v níž existují významné sociální rozdíly či izolované minority apod.);

– modernizaci administrativy (např. zlepšení fungování a dostupnosti sociálních služeb);

– podpoře sociální identifikace s lokalitou (např. PR pro mladistvé);

– výchově k aktivnímu občanství;

– diskusi nad výší daní s cílem zajistit vyšší výběr daní.

apod.

 

 

PR u nás a v zahraničí

 

Proto, abychom si mohli udělat alespoň základní představu o celosvětovém významu PR, je nutné na začátek upřesnit, co se pod pojmem PR v následujícím textu míní. Proto je nezbytné stanovit alespoň základní definici PR. V tomto textu vycházíme z článku Dialog Global, no 25, InWEnt gGmbH, 2010, který představuje nejucelenější přehled zkušeností s PR a jeho formami.

Pro označení PR musí proces splňovat alespoň následující kritéria:
1. je vedena diskuse o omezené části rozpočtu;
2. musí jít o proces týkající se města (obce) nebo jeho části s volenými zástupci se svěřenými pravomocemi (úroveň sousedství není dostatečná);
3. musí jít o opakovaný proces (jedno setkání nebo referendum týkající se finančních otázek nejsou příklady PR);
4. proces musí zahrnovat nějakou formu veřejného projednání v rámci zvláštních setkání/fór (setkání s úředníky nebo zastupiteli s běžnými občany není PR);
5. existuje závaznost a odpovědnost za výstupy procesu.

Výcházíme-li z výše uvedené definice PR, pak se obvykle uvádí, že participativní rozpočet vznikl v brazilském Porto Alegre na začátku 80. let 20. století. Historicky lze identifikovat celkem tři hlavní fáze PR. První, mezi lety 1989 až 1997, se vyznačovala experimenty a vznikem nových forem nakládání s prostředky veřejných rozpočtů. PR se v tomto období neomezoval výhradně na Brazílii, ale i další latinskoamerické země (např. Uruguay, Peru, Ekvádor). V období let 1997 až 2000 se PR šířil po Brazílii, kde tento model s určitými obměnami přijalo více než 130 municipalit. Ve třetí fázi od roku 2000 dochází k rozšíření i mimo Brazílii po Latinské Americe a v posledních letech také v rámci Evropy. Tradiční modely jsou obvykle upravovány v souvislosti s místními podmínkami.

K dnešnímu dni bychom na první místo ve výskytu PR zařadili Brazílii se zhruba 200 případy. Uvádí se, že v Latinské Americe se v r. 2010 vyskytovalo zhruba mezi 511 až 920 případy, což činilo přibližně polovinu celosvětového počtu (mezi 795 až 1469).

Příklady participativního rozpočtu můžete nalézt například zde:

View Participatory Budgeting in a larger map

Mezi trendy, které lze v posledních letech sledovat, je tvorba sítí akademiků a praktiků, kteří se tématem souvisle zabývají. V zahraničí se koná celá řada konferencí a workshopů, na nichž lze získat detailní informace k tématu. Jsou jimi například akce konané britskou PB Unit (více zde), Univerzitou v Coimbře, workshop pořádaný Activar Associação v Portugalsku apod.

Situace v ČR
Ačkoliv se po roce 1989 v ČR účast občanů na místním veřejném životě stala již relativně běžnou praxí, nebyla dosud tato forma účasti veřejnosti na rozhodovacím procesu na úrovni místní správy využita. Tradici v našem kontextu mají jiné, méně přímé, formy zapojení veřejnosti (ať už se jedná o účast ve volbách, konání místních referend, konzultace s veřejností týkající se určitých témat komunity nebo jiné neinstitucionalizované neformální způsoby). Přitom participativní rozpočet představuje jednu z aktivit, kterou by bylo možné na klasickém tzv. participačním žebříku zařadit na jeden z nejvyšších stupňů. Participační žebřík je schéma, kde se na nejnižších úrovních nachází aktivity s nejnižší úrovní zapojení obyvatel do veřejného dění a mírou delegované moci. Jako příklad lze uvést pouhé informování veřejnosti. Na opačné straně participačního žebříku se pak nachází delegování moci a plná občanská kontrola správy věcí veřejných. Participativní rozpočet by bylo možné zařadit právě na úroveň delegování moci na obyvatele (blíže se formami participace v Česku zabýval Čermák, D., Vobecká, J. a kol. 2011). Vzhledem ke stále chybějícím zkušenostem s participativním rozpočtem v českém kontextu jsme zatím odkázáni na zahraniční zdroje informací a zkušeností. Určitým vzorem tak může být například pilotní projekt realizovaný od roku 2011 v Bratislavě (více zde).


Zdroje:
Participatory budgeting: a significant contribution to participatory democracy. Yves Cabannes, Environment and Urbanization 2004 16: 27.

Learning from the South: Participatory Budgeting Worldwide – an Invitation to Global Cooperation. Dialog Global, no 25, InWEnt gGmbH, 2010.

Spolupráce, partnerství a participace v místní veřejné správě: význam, praxe, příslib. Čermák, D., Vobecká, J. a kol., nakladatelství Slon, 2011.

 

 

 

Participativní rozpočet v Porto Alegre

Porto Alegre

V brazilském městě Porto Alegre (dále PA) vznikl participativní rozpočet (dále PR) na přelomu 80. a 90. let. Na začátku 21. století se prostřednictvím PR rozhodovalo již o zhruba 160 mil. USD a účastnilo se jej zhruba dvacet tisíc obyvatel. Úspěch procesu v zapojení veřejnosti a přesměrování finančních zdrojů do méně rozvinutých oblastí města vedlo k celosvětovému rozšíření PR, které bylo v roce 1996 oceněno na konferenci OSN Habitat jako dobrá praxe v oblasti městského správy.

Kontext

Na konci 80. let se město nacházelo, ač s relativně vyšší životní úrovní ve srovnání s řadou jiných měst Brazílie, v komplikované ekonomické situaci. Městskému rozpočtu hrozil bankrot. Státní měna trpěla vysokou mírou inflace. Společnost omezovaly rozvinuté klientelistické vazby a korupce. V důsledku neutěšené situace se k moci dostala strana Partido dos Trabalhadores (dále PT), mezi jejíž hlavní programové cíle patřila tzv. inverze priorit a účast obyvatel na rozhodování. Brazilský systém zastupitelské demokracie se přitom na úrovni obcí a měst vyznačoval, a stále vyznačuje, silnou pozicí exekutivy v čele se starostou. PT získala v roce 1989 právě klíčový post starosty. Její snahy zavést PR byly podpořeny také některými představiteli podnikatelské obce. Pro ně, po zhruba roční finanční konsolidaci městského rozpočtu v důsledku státní rozpočtové reformy vedoucí k decentralizaci určení výše některých daní na úrovni měst a obcí, představovala vláda nový potenciální zdroj příjmů. PA charakterizovala také organizovaná občanská společnost (sousedské organizace), a to především v oblastech s nedostatečně rozvinutou základní infrastrukturou, které byly politickými elitami dlohodobě přehlíženy. PR v PA tak nebyl jen důsledkem výměny politické reprezentace, ale do značné míry také důsledkem aktivity místní občanské společnosti. Dalšími pozitivními faktory, které přispěly k úspěšnému rozvinutí PR, byla loajalita úředníků, kteří se hned zpočátku nemalou měrou podíleli na organizaci setkání v místních komunitách (více Abers, R., N. 2000).

Administrativní reformy
Úspěchy se zaváděním PR byly doprovázeny, mimo jiné, také administrativní reformou. PT přistoupila k organizační reformě místní správy. Vzniklo plánovací oddělení GAPLAN (Gabinete de Planejamento), přímo podléhající starostovi, které se stalo řídícím a koordinačním orgánem celého procesu. Město také zavedlo projektový systém managementu, který zajistil přehledné informace o zacházení s rozpočtovými zdroji města a o dílčích projektech. V neposlední řadě bylo založeno oddělení komunitních vztahů (CRC, Coordinação de Relações com a Communidade), jehož pracovníci vyčlenění pro jednotlivé regiony, měli za úkol mobilizaci místních obyvatel a sdružení.

Struktura procesu

Struktura procesu v PA je komplexní a založena na zásadě zapojení občanů do procesu formulování rozpočtových priorit s přímou rozhodovací pravomocí a nástroji pro následnou kontrolu. Jádro tvoří tzv. participační pyramida skládající se ze čtyř základních úrovní: 1. shromáždění na úrovni sousedství, která jsou otevřena všem obyvatelům se zájmem o účast, 2. regionální a tematická shromáždění, 3. regionální a tematická fóra delegátů a 4. městská rozpočtová rada.

1. Sousedská shromáždění slouží jako nejnižší úroveň a místo setkání účastníků. Jsou na nich formulovány základní požadavky daných lokalit a sousedství, které jsou pak prezentovány na vyšší úrovni. Účast není omezena, je otevřena všem zájemcům. Místní organizace a občanská sdružení nemají žádné výhody, vyjma možnosti mobilizace svých členů a sympatizantů a odpovědnosti za organizaci jednotlivých setkání.

2. Regionální shromáždění, kterých je celkem 16 (dle regionů, které ovšem přesně neodpovídají jejich administrativním hranicím), mají několik hlavních funkcí: hlídají jednání administrativy, stanoví pořadí priorit sousedství a regionů, volí zástupce do 16 regionálních rozpočtových fór a volí dva radní do městské rozpočtové rady. Počet zástupců v regionálních fórech zástupců se určuje na základě počtu účastníků sousedských setkáních, čímž je zajištěno maximální zapojení obyvatel. Naopak na úrovni města jsou všechny regiony, bez ohledu na svou populační, územní velikost nebo stupeň zapojení veřejnosti, reprezentovány shodně.

3. Regionální fóra zástupců slouží k formulaci seznamu upřednostňovaných projektů, které jsou definovány na sousedských shromážděních. Dále jsou zodpovědná za vyjednávání a monitoring implementace projektů administrativou města. Všechna setkání jsou otevřená občanům, ale hlasovat mohou pouze vybraní zástupci, jejichž mandát je jednoroční a jejichž aktivity jsou hlídány ostatními občany. Tímto prvkem se systém PR odlišuje od tradičního brazilského zastupitelského systému demokracie.

4. Městská rozpočtová rada je orgánem, který formuluje hlavní pravidla procesu. Používá sadu pravidel rozdělení zdrojů na jednotlivé projekty předložené regionálními a tematickými rozpočtovými fóry. Zdroje městského rozpočtu dostupné pro jednotlivé oblasti priorit jsou rozděleny mezi regiony podle následujících kritérií: 1. seznam priorit jednotlivých regionů a tematických okruhů, 2. populační velikost, 3. kvalita infrastruktury a služeb v daném místě (viz např. Baiocchi, 2003, s. 47). Rada váhy jednotlivých kritérií stanoví také pro následující rok. Tyto kompetence vykonává ve spolupráci s administrativou města. Jako pojistka proti zneužití pravomocí slouží zásada, že radní mohou být zvoleni do funkce vždy jen ve dvou po sobě následujících obdobích a jsou odvolatelní. Zasedání jsou otevřená veřejnosti, která má pouze možnost pasivní účasti. Rada prezentuje konečný návrh rozpočtu PR starostovi, který zajišťuje jeho schválení legislativou města.

Tematický proces se skládá z tematických shromáždění a tematických fór zástupců. Tato část procesu přitahuje méně pozornosti veřejnosti, pravidelně se jí účastní méně obyvatel. Na shromážděních a fórech jsou formulovány dlouhodobější projekty a priority politik týkající se obvykle celého území města. Hlavními oblastmi jsou: doprava, územní plánování, zdravotnictví, sociální služby, školství. Na každém tematickém shromáždění jsou voleni dva zástupci do Městské rozpočtové rady. Účastníci komunikují intenzivněji s administrativou města, než je tomu v případě účastníků sousedských a regionálních shromáždění a fór.

Složení účastníků

Předpokladem některých teorií účasti veřejnosti na rozhodování je, že pokud se naskytne možnost podílet se na veřejném dění, jsou to obvykle muži s lepším socioekonomickým postavením (dle příjmu a vzdělání), kteří této příležitosti využívají více než jiné skupiny (ženy, lidé s horším vzděláním a nižším příjmem). PR v PA je příkladem, v jehož rámci se tyto předpoklady nenaplnily zcela dle očekávání. Regiony s obyvatelstvem s nejnižšími příjmy představovaly 12 % celkové populace PA, tvořily však 33 % všech účastníků regionálních shromážděních. Naopak účastníci z regionů převážně střední třídy s celkovou populací zhruba 37 % města, tvořily "jen" 19 % celkového počtu účastníků regionálních shromáždění. Ta přitom tvoří nejdůležitější prostor pro mobilizaci veřejnosti (Abers, R., N. 2000, str.124). Naopak více byly reprezentovány skupiny s vyšším příjmem na tematických shromážděních a ve volených, jak regionálních, tak tematických fórech. Z hlediska pohlaví byly ženy na nejnižších úrovních participace (shromážděních) zastoupeny zhruba z poloviny, tedy proporcionálně. Ve volených orgánech pak tvořily menšinu. Funkce, které zastávaly, v případě zvolení, byly obvykle "méně" prestižní než role, které zastávali muži (Abers, R., N. 2000, str.127-129).

Dosažené výsledky

Zatímco v době předcházející zavedení PR v PA byly investovány značné prostředky do nákladných a viditelných projektů, zavedení PR vedlo k redistribuci zdrojů ve prospěch menších projektů v oblastech s nedostatečně rozvinutou infrastrukturou. V těchto oblastech vznikaly nové školy a školky, byly vyasfaltovány silnice a zlepšila se tak dopravní dostupnost veřejné dopravy, do řady míst byla zavedena pitná voda a kanalizační systémy atd. Kromě samotných investic PR vedl k rozvoji občanské společnosti, aktivizaci místních obyvatel, vzniku nových spolků, sdružení a iniciativ. Administrativa byla nucena realizovat reformu veřejné správy a zlepšit efektivitu jejího fungování (Dialog Global 2010).

Použitá literatura:

Abers, R., N. 2000. Inventing Local Democracy: Grassroots Politics in Brazil. Boulder and London: Lynne Rienner. Boulder.

Baiocchi, G.. 2003. Radicals in Power: The Workers' Party and Experiments in Urban Democracy in Brazil. Zed Books Ltd. New York.

Dialog Global, no 25. 2010. Learning from the South: Participatory Budgeting Worldwide – an Invitation to Global Cooperation.

http://participedia.net/cases/participatory-budgeting-porto-alegre

 

 

Participativní rozpočet v Cascais

 

Základní charakteristiky

Cascais je pobřežní město nacházející se 30 km západně od Lisabonu s celkovou populací zhruba 35 tis. obyvatel. Město se skládá z 6 menších územních částí. Političtí představitelé se rozhodli participativní rozpočet (dále PR) zavést v rámci Agendy 21, mezi jejímiž cíli je také zapojení lokální komunity do rozhodování. Cílem projeku bylo zapojení různých skupin obyvatel do veřejného dění obce. Projekt zajišťovala administrativa resp. speciálně vyčleněné oddělení úřadu. Pro PR bylo stanoveno několik základních charakteristik:

- navržené a schválené projekty jsou realizovány městskou správou;
- navrženy mohou být pouze projekty splňující legislativní normy;
- maximální částka na jeden projekt činí 300 tis. EUR;
- navržené projekty musí být realizovatelné v horizontu 24 měsíců;
- na PR je vyhrazeno celkem 1,5 mil. EUR ročně;
- do procesu se může kromě místních obyvatel zapojit také kdokoliv další s nápadem.

Struktura a metodika procesu

V první fázi procesu probíhá 9 setkání, z toho 6 v jednotlivých územních částech a dále 3 doplňující, která umožnila, aby se zapojili také ti, kteří se nemohli z nějakého důvodu účastnit setkání předcházejících. Na začátku každého setkání se losem utvoří skupiny se zhruba 10 účastnicemi/ky (los zajišťuje, aby se hned zpočátku nevytvořily zájmové skupiny). Každá skupina se pak usadí kolem jednoho stolu a během následujících 40 minut probíhá moderovaná diskuse. Moderátory/kami jsou zaměstnanci/kyně úřadu, kteří se dobrovolně přihlásili a byli pro tento účel vyškoleni. Během diskuse musí každá/ý účastnice/ník prezentovat svůj návrh (má před tím 15 minut na jeho přípravu). Účastnice/ky motivují moderátorky/ři. Prezentace každého návrhu v rámci stolu trvá maximálně 5 minut. Pokud se na tom účastníci shodnou, je během diskuse možné projekty slučovat. Na závěr probíhá anonymní volba seřazením projektů od nejlepšího k nejhoršímu (nejlepší projekt získává nejvíce bodů, druhý druhý nejvyšší počet bodů atd., čímž je zajištěn výběr nejvíce preferovaných návrhů). Následuje veřejné počítání bodů a moderátor/ka se dotazuje všech účastnic/ků ve skupině/stole, zda vše probíhá v souladu s pravidly. Výstupem každého stolu jsou dva projekty.

Ve druhé fázi jsou tyto dva vybrané projekty každé skupiny/stolu prezentovány před celým shromážděním a to během 1-2 minut, bez následující diskuse (s cílem omezit možnost účelového narušení prezentace záměru). Návrhy jsou písemně a graficky popsány a vystaveny na zdi. Poté je vyhlášena krátká přestávka (30 – 45 minut), při níž se účastnice/íci mohou seznámit s návrhy a diskutovat je.

Následuje volba, během které každá/ý z účastnic/íků opět řadí projekty dle svých priorit. Výstupem každého setkání je pak 5 návrhů (celkem tedy 45 návrhů = 5 návrhů X 9 setkání). Na konci každého setkání účastníce/i vyplní anonymní dotazník, který slouží pro zpětnou vazbu organizátorům.

45 návrhů poté prochází technickou analýzou, při níž je rozpracován celý záměr po stránce harmonogramu, rozpočtu, technické proveditelnosti apod. Technickou analýzu provádí odpovědné/í úředníce/i úřadu (ti, kteří připravují i ostatní "běžné" návrhy), které/ří přitom úzce spolupracují s autory jednotlivých návrhů. Technickou analýzou obvykle projde zhruba 2/3 návrhů (ty, které splňují základní, výše uvedené, podmínky). Následuje měsíc určený k prezentaci projektů na webu (texty, videa apod.), v prostorech úřadu, případně během setkání (nekladou se meze iniciativě účastnic/ků).

Na závěr probíhá anonymní volba, jejímž výstupem je 5 projektů (5 projektů x 300 tis. EUR = 1,5 mil. EUR), které jsou realizovány administrativou města.

Průběh projektového cyklu PR pro rok 2011
V roce 2011 proběhlo formulování námětů a začátkem roku 2012 jejich finalizace a realizace.

červen - červenec
9 setkání, na nichž se podílelo 504 obyvatel.
Vzniklo 286 návrhů, z nichž bylo 130 prezentováno před všemi účastníky daných setkání.
Vybráno bylo 48 projektů (konečný počet byl nakonec navýšen oproti původnímu předpokladu).

srpen-říjen
Technickou analýzou prošlo 30 projektů.

listopad
Volba, v které bylo shromážděno 6903 hlasů a vybráno 13 vítězných projektů.

2012

leden-březen
Probíhala setkání autorů projektových návrhů (obyvatel a administrativního aparátu) s realizátory (firmami, které návrhy přímo realizovaly v terénu) v terénu, na nichž se diskutovaly dané projekty a jejich provedení.

duben
Finální realizace projektů.

Průběh projektového cyklu PR pro rok 2012

duben-květen
9 setkání, na nichž se podílelo 395 obyvatel.
Vzniklo 223 návrhů, z nichž bylo 147 prezentováno před všemi účastníky daných setkání.
Vybráno bylo 48 projektů (konečný počet byl nakonec navýšen oproti původnímu předpokladu).

Zdroje:

Prezentace jednoho z členů organizačního týmu OP Cascais na workshopu v Lousã.

Webové stránky participativního rozpočtu Cascais: http://www.cm-cascais.pt/orcamentoparticipativo.

Wikistránky města Cascais: http://en.wikipedia.org/wiki/Cascais.

 

 

Participativní rozpočet v Bratislavě

 

Všechny relevantní údaje o participativním rozpočtu v Bratislavě naleznete na těchto stránkách: http://pr.bratislava.sk/liferay/participativny-strom-bratislava

 

 

Jak začít s participativním rozpočtem ve vašem městě

 

 

Autor/ka: Maria Hadden, Josh Lerner

Zaregistrovali jste všechny ty škrty v rozpočtu vašeho města? Škrty školám a knihovnám, požárníkům a sociálním službám a škrty v dalších veřejných výdajích? Myslíte si, že byste rozpočet dokázali připravit lépe? Brzo byste tuto možnost mohli mít.

Systémem, tzv. „participativního rozpočetu", se obyvatelé ve více jak tisícovce měst po celém světě rozhodují, jak využit prostředky daňových poplatníků. Tento článek nabízí několik úvodních raád o tom, jak byste mohli zavést participativní rozpočet ve vašem městě.

Co je participativní rozpočet?

Brazilské město Porto Alegre v roce 1989 vyvinulo nový model demokratické participace, který se na mezinárodní půdě stal známým pod názvem „participativní rozpočet" (PR). Během tohoto procesu členové a členky komunity přímo rozhodují o tom, jak využít část veřejného rozpočtu. Jinak řečeno: lidé, kteří platí daně (my všichni), rozhodují o jejich využití.

Vypadá to jednoduše, ale jednoduché to není. Rozpočty jsou komplexní výtvory a aby se lidé dopracovali k moudrým rozhodnutím o výdajích, je potřebné věnovat jim mnoho času a podpory. Proto si PR vyžaduje roční cyklus veřejných shromáždění. Členové a členky komunity diskutují o místních potřebách a vytvářejí návrhy na projekty, které je mají naplnit. Později přizvou veřejnost, aby hlasovala o tom, který projekt získá prostředky.

Tento inovativní model si získal popularitu napříč Latinskou Amerikou, v Evropě, Africe a Ázii a Organizace spojených národů vyhlásila PR za nejlepší postup demokratického vládnutí. Města, okresy, státy či školy ho využívají, aby místním obyvatelům umožnili získat kontrolu nad veřejnými výdaji.

Když chcete PR přinést do vaší komunity, zde jsou některé otázky a návrhy, které vám umožní začít:

Může být PR zaveden v mé komunitě?

Nejprve zjistíte, zda jsou na místě vhodné podmínky. To nejzákladnější, co potřebujete, je politická vůle shora a podpora komunity zdola. Musíte přesvědčit někoho, kdo rozhoduje o rozpočtových prostředcích (zvolený úředník, ředitel instituce), aby umožnil veřejně rozhodovat o využití části rozpočtu. A potřebujete komunitní organizace (obzvláště ty, které pracují s marginalizovanými komunitami), aby zapojili občany a posouvali proces vpřed.

Zpočátku možná nebudete vědět, zda se můžete spolehnout na podporu úředníků nebo komunitních skupin. Musíte se ptát. Zjistíte, zda najdete sympatizující organizace nebo ty, kteří rozhodují. Pokud ano, začněte s organizováním.

Jak dostat PR do povědomí lidí?

Když začnete získávat podporu, zorganizujte veřejný program o PR, abyste vysvětlili jak funguje, kde je zaveden a jaký přínos může poskytnout vaší komunitě. Vytvořeni projektu PR pomůže přivést přednášející a potřebné materiály. Požádejte organizace a univerzity, aby se podíleli na sponzorovaní vaší aktivity. Získáte tak ještě větší podporu a více prostředků. Pozvěte představitele veřejné správy a komunitní lídry, aby reagovali na prezentace a vyjádřili se, zda a jak by PR mohl fungovat v dané lokalitě.

Můžete se pokusit přinést projet PR na jiná komunitní setkání, psát komentáře nebo blogy a žádat zvolené úředníky a kandidáty, aby zaujali stanovisko. Takovýto kontakt s veřejností může postupně zapálit jiskru lokálního zájmu.

Kdo by měl být při úvodních diskuzích?

Když začnete myšlenku PR představovat vaší komunitě, komunikujte s co největším počtem zainteresovaných organizací a skupin. Patří mezi ně představitelé veřejné správy a zvolení úředníci, místní neziskové organizace, sídlištní kluby, náboženské instituce, politické skupiny, nadace, univerzity, školy, aktivisté a aktivistky. Informace o těchto skupinách a vztahy s nimi budou rozhodovat o tom, jak daleko svoje snažení dotáhnete.

Jak prezentovat PR tak, abyste připoutali pozornost?

Zjistili jsme, že různi lidé se pro PR nadchnou z různých důvodů. Těchto šest aspektů však přitahuje největší zájem:

Demokracie: běžní lidé mají skutečné slovo a získají možnost dělat skutečná politická rozhodnutí. Politici si vytvářejí bližší vztahy s voliči a komunity získávají větší důvěru k veřejné správě.

Transparentnost: rozpočet je politika bez rétoriky – to, co veřejná správa opravdu dělá. Když o veřejných výdajích rozhodují členové komunit ve veřejném hlasovaní, zůstává méně možností pro korupci, plýtvání anebo prudké reakce.

Vzdělávání: Účastníci se stávají aktivnějšími a informovanějšími. Členové a členky komunity, personál a úřady se učí demokracii v praxi. Lépe porozumějí komplexním politickým tématům a potřebám komunity.

Efektivnost: Rozpočtová rozhodnutí jsou efektivnější, když jsou postavené na místních znalostech a dohledu obyvatel. Když se investují do procesu, lidé získají jistotu, že se prostředky vynakládají rozumně.

Sociální spravedlnost: Každý získá stejný přístup k rozhodovacímu procesu, což vyrovnává příležitosti. Tradičně nedostatečně zastoupené skupiny často participují na PR více než obyčejné, což pomáhá přesměrovat zdroje do komunit s největšími potřebami.

Komunita: Na pravidelných setkáních a shromážděních lidé poznají své sousedy a získají silnější vztah k svému městu. Místní organizace stráví méně času lobováním a více času politickým rozhodováním. Rozpočtová shromáždění spojují komunitní skupiny a pomáhají jim získávat nové členstvo.

Jak se vyrovnat s odporem?

Když představitelé veřejné správy a jiní účastníci rozhodovacích procesů poprvé uslyší o PR, často vyjadřují následné pochybnosti:

- Je to práce volených úředníků: Voliči volí představitele veřejné správy, aby přijímali těžká rozhodnutí. Neměli by tedy zodpovídat za rozpočtovou politiku?

Jistě, měli by nést zodpovědnost. Když se ale o tuto zodpovědnost podělí s komunitou, mohou lépe zastupovat lokální potřeby a přání. PR jim umožňuje provádět svou práci lépe, protože vytváří bližší kontakt s voliči a do rozpočtového procesu vkládá lokální znalosti a dobrovolnickou energii.

- Nedostatek peněz: Rozpočty se ve všech výborech seškrtávají, tak jak by se dali nalézt peníze na PR?

PR naštěstí nepotřebuje žádný nový balík peněz, pouze jen změnu toho, jak se rozhoduje o existujících rozpočtových zdrojích. Nějaké zdroje budou potřebné na zabezpečení procesů PR, ale tato investice ušetří peníze přímo na ulici, když participanti objeví nové způsoby jak vyjít s omezenými rozpočtovými příjmy.

- Proces bude kooptován: Když je rozhodování o rozpočtu otevřené veřejnosti, nebudou dominujícími skupinami „obvyklí podezřelí" a mocné komunitní skupiny?

Tyto obavy jsou odůvodněné při jakémkoli druhu participace veřejnosti a ani PR není imunní. Když však do plánování procesu zapojíte všechny složky komunity a odstraníte bariéry pro participaci marginalizovaných skupin, můžete předejít tomu, aby jakýkoli segment převzal kontrolu. Kromě toho, když lidem dáte skutečnou zodpovědnost za přijímání rozpočtových rozhodnutí, mají spíše tendenci uchopit věc za správný konec a myslí na širší komunitu.

Jaký objem peněz bude komunita alokovat?

PR obvykle začíná s „volně použitelnými fondy", penězi, které nejsou vyčleněny na pevné nebo nejdůležitější výdaje a alokují se spíš podle úsudku lidí s rozhodovacími pravomoci. Obvykle je to malá část celkového rozpočtu, je to ale velká část fondů, které jsou každý rok dostupné a je možné o nich diskutovat.

Zdrojů volně použitelných peněz je hodně. Mohou pocházet z investičního rozpočtu (na fyzickou infrastrukturu) nebo z provozního rozpočtu (na programy a služby) vašeho města, okresu nebo státu. Členové městského zastupitelstva nebo jiní úředníci mohou na PR vyčlenit své individuálně volně použitelné fondy, jako tomu bylo v New Yorku nebo Chicagu. Tito úředníci mohou mít pod kontrolou i jiné zvláštní fondy. Svůj rozpočet mohou otevřít i školy, univerzity, komunitní centra a jiné veřejné instituce.

Prostředky mohou přijít dokonce i z mimovládních zdrojů jako jsou nadace, komunitní organizace nebo fundraising – pokud jsou to peníze vyhrazené na veřejné nebo komunitní projekty. Některé procesy PR využívají prostředky z vícerých zdrojů, aby vytvořili větší rozpočtový balík.

Kolik peněz stačí na provoz PR?

Ani minimální objem peněz na úvod není nedostatečný. PR pracovali s pár tisíci euro ale i s mnohamilionovými částkami. Většina procesů se týká 1 až 15 procent celkového rozpočtu. PR obvykle začíná pilotním projektem s malým rozpočtem. Pokud je proces úspěšný, může posilňovat politickou vůli zvětšit rozpočtový balík.

To, kolik peněz potřebujete, závisí od toho, na co budou použity. Pokud studentky a studenti alokují peníze na školské aktivity, pár tisíc euro bude postačovat. Pokud obyvatelé rozhodují o důležitých fyzických vylepšeních veřejných parků, ulic a budov, pravděpodobně budete chtít aspoň milión euro. Tyto investiční projekty si obvykle vyžadují o mnoho víc peněz nežli programy a služby, neboť jsou postaveny na časově mnohem delší období.

Kromě toho budete chtít fondy, které se z roka na rok obnovují, aby PR nebyl jen jednorázovou akcí. Konec konců čím víc peněz získáte, tým víc můžete udělat!

Jaké další zdroje budeme potřebovat?

Vytváření nového demokratického experimentu není jednoduché. Vyžaduje si měsíce plánování, navrhování spolehlivých procesů a budování komunity. Úspěšný PR staví na expertíze a zdrojích desítek organizací a úřadů. Dostat všechny tyto lidi za jeden stůl není jednoduché a přivést je k souhlasu s plánem je ještě těžší!

Když se proces spustí, bude nutné, aby jste oslovili co nejvíc lidí. Bez finančních a lidských zdrojů, které zabezpečí komunikaci, vytisknou materiály a zorganizují množství veřejných setkání, bude participace komunity omezená. Obvykle většinu těchto nákladů platí zvolený zástupce, město nebo úřad. Náklady mohou pomoct pokrýt i nadace a jiní přispívatelé. Především tehdy, kdy je práce nejvíc.

Zavedení PR ve vašem městě si vyžaduje mnoho tvrdé práce, ale pokud jí uděláte správně, odměna je fantastická. Můžete dosáhnout transparentnější veřejné správy, rozpočet bude efektivnější a veřejné výdaje mnohem spravedlivější. Tisíce lidí můžete naučit, jak funguje veřejná správa, objevit stovky občanských lídrů a vytvořit silnější komunitní sítě. A nakonec možná zastavíte vlny rozpočtových škrtů a nahradíte je lidovým rozpočtem.

Přeložil a upravil Peter Vittek

Fotografie: Rich_Lem

Převzato ze stránek utopia.sk. Odkaz najdete zde

Původní zdroj: Shareable http://www.shareable.net/blog/how-to-start-participatory-budgeting-in-yo...

 

 

Zdroj: Participativní rozpočet.cz


-----------------------------------------------------------------------

Na ademické půdě se u nás "Participativním rozpočtováním" zabývala Veronika Justová, jejíž práci z roku 2008 uvádíme, díky rozsahu v plné verzi, ve formátu PDF - ke stažení - ZDE